Můj stinnej život

21. února 2009 v 20:57 | Faira |  Jednorázovky
No to je zas něco. Jednoho obyčejného dne sem si říkala proč musím některý věci dělat. Nikdo se mě nikdy nezeptal jestli chci každý ráno do školy. Nikdo se mě neptal jestli se chci učit. Já prostě musím. A tak vznikla tahle ehm-povídka s menšímy prvky úvahy.
Soupis toho co nám vyprávěl stín jednoho školáka.
UPOZORNĚNÍ:tahle povídka je ve své podstatě šáhlá, ale zamysleme se není von šáhlej celej život?

Můj stinnej život

Konečně jsem dostal možnost se na chvíli zastavit a vyprávět vám něco ze svého mizerného života. Těší mě, já jsem Šámot, stín nějakýho Tomáše.
Šamot-je to krapet divné jméno to tedy jo, bohužel já si ho nevymyslel. Trochu na vysvětlenou, každý člověk má svůj vlastní stín. To je známo každému. člověk se rodí společně se svým stínem aniž by si to uvědomil. A ten stín dostane převrácené jméno po svém majiteli, tedy Tomáš obráceně Šámot.
Jak jsem již řekl, člověk se rodí se svým stínem aniž by si to uvědomil a podle toho se taky k němu chová. A jak se k němu chová? Mizerně! Jak jinak. Vůbec na něj nebere ohledy. Pořád ho někam honí. Ráno vstávat běžet po schodech dolů, snídáte tak rychle že nestíháte polykat, natož trávit. Ve spěchu si zapomenete jednu ponožku, vyběhnete ven kde je jak v psírně. A co je na tom všem nejhorší? Že to vůbec neovlivníte, totiž váš život řídí někdo jiný. Nemáte možnost sami se rozhodnout. Jste závislí na rozhodnutí svého majitele. Jestli ráno vystřelí z postele, vy musíte taky a vůbec se vás neptá jestli se vám chce vůbec vstávat.
Můj majitel běží po schodech. Skáče přes tři schody a tak se není čemu divit že si namele hubu. Nojó mě to může bejt jedno, řekne si kažký, ale mě to jedno není, já si jí totiž namelu taky. Oba se v bolestech zbíráme ze země. "Ty impecile! Kam to šlapeš!?" Zařvu na něj vztekem. A víte co mi na to odpověděl? - Vůbec nic. Dělal jako že neslyší, znova se postavil a šel dál. Běžím tedy za ním, abych si ho podal. Jenže né a né ho dohonit. Je jedno jak nahlas na něj budu křičet. Stejně mě neuslyší, ani nikdo jiný kdo by ho mohl zastavit.
Takový je zkrátka můj život, život který je neustále řízen a doplňován spěchem a stresem. Život mizernej, stinnej, život každého stína, jehož majitel je školák. Proto vzkaz pro každého, kterej sedí na židli dost vysoko a může s tím něco dělat: Dělajte s tím něco, berte ohledy na nás.
Rád bych si svámi ještě chvíli povídal, ale musím zas běžet do školy. První hodina je totiž matika.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 •○◘Miss_Muffin◘○•-SBénkoo♥ •○◘Miss_Muffin◘○•-SBénkoo♥ | Web | 23. února 2009 v 21:05 | Reagovat

jezis tj mots hezký..uplně úžasnej nápad .) takovou fantasii bych chtěla mít....jako :) jako uplně překrásný nádherná povídka :)...dcl by mě zajímalo jak tě to vlastně s tím stínem napdalo :ú fakt mots zajímavý :D nechces napsat nákej příběh o tom Šámotoj XDXD ...

tak ztaím pppp..mots hetký

2 Sense Sense | Web | 13. srpna 2009 v 21:02 | Reagovat

moc hezký....no, nechtěla bych být stínem furt sebou jen tak vláčet...

3 Julie Julie | Web | 31. srpna 2009 v 16:23 | Reagovat

Tak na tom něco je... Každý z nás si určitě občas připadá jako takový stín, který nemá nárok na svobodnou vůli, se kterým život zametá podle libosti a kterému nikdo nenaslouchá... Ale musím konstatovat, že ve srovnání s tím tvým stínem jsem na tom pořád líp:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama