Květen 2010

Touha, nenávist a smetí

30. května 2010 v 19:13 | Faira |  Jednorázovky

Jako naschvál to dávám právě to teto rubriky. - Ha! Teď mi nerozumíte.
Vůbec jsem nečekala, že to napíšu, ale je to tady.
A já se vás ptám: Nepřipomíná vám to něco?
Kdo na můj blog chodí často, bude jistě vědět.

Jedna stará krabice

29. května 2010 v 21:43 | Faira |  F - Zátiší a předměty
Opouští mě baterky do foťáku, už nevydrží ani 10 minut stálého focení a ucházejících je jen pár prvních fotek, zbytek je rozmazaný. =(

Zpět k článku:
Tahle fotka pochází z jedné naší komory, kde se občas přehrabuju a hledám, co bych tak mohla vyblejskout. V týhle starý truhle má moje babička zimní boty =D
Civim na ni každou chvíli, ale teď až jsem zjistila, že je docela zajímavá.

Blbý světlo, blbej foťák a 4 akumulačky, o kterých se tu radši nebudu rozepisovat.
Takže je to rozmazaný, ale ucházející - podle mě.

Nebe

29. května 2010 v 20:24 | Faira |  F - Krajina
A další várka z nudy. =)

Ani sebelepší fotka nedokáže zachytit tu krásu celou.

Pišta

29. května 2010 v 10:29 | Faira |  F - Fauna
Něco mi říká, že v následujících několika dnech vás zahltím fotografiemi - snad tomu můžu tak říkat.

Názorná ukázka toho, když se model netváří přirozeně a trpí trémou. Asi ho neberu moc často ven, bojím se totiž těch jeho zaječích úmyslů.

Záchvěv egoismu

28. května 2010 v 21:20 | Faira |  F - Lidé
Poslední dobou nemám na psaní vůbec náladu, ale nebojte, nekašlu na vás na časy věčné a někdy možná napíšu vše, co tu každou chvíli slibuji.
Místo toho jsem si našla jinou činnost, která mě momentálně nemíní opustit.
Chci začít fotit něco pořádnýho, snad třeba někdy to bude mit i slušnou kvalitu.
Potvrdila se mi věc, kterou již dávno vím. - Foťák v mým mobilu je na dvě věci.
Tak tohle vzniklo poměrně náhodou. Ano, chybí mi půlka hlavy a věřte, že to nebyl záměr. Jen tak jsem se v noci nudila a vybleskla sama sebe - doposud jsem to příliš často nedělala. Docela se mi to líbí, hlavně to že mi není vidět do ksichtu, jen ta kvalita je trochu víc příšerná.
PS: Kam se na mě hrabe Gene Simmons =D
PROSÍM, IGNORUJTE TENTO STUPIDNÍ ČLÁNEK!


Poslední noc

23. května 2010 v 9:54 | Faira |  Šeptání do větru

Po dlouhé době opět báseň, měla jsem ji strašně dlouho rozepsanou a teprve včera v noci jsem ji dopsala.

Je to přeházený zmatený a no...prostě moje.

Potřebuji popostrčit

19. května 2010 v 22:01 | Faira |  Na přání
Chtěla jsem se tu o tomhle zmínit již dříve, ale nějak jsem se k tomu moc neměla.
Chtěla jsem se omluvit, že poslední dobou skoro vůbec nekomentuju, je to jistě nespravedlivé vůči těm, co sem pořád chodí, ale mám takovou divnou náladu a přemýšlím o možných způsobech úniku.
Takže se k vám obracím s tímto - ehm, jak to jenom nazvat.
Potřebuji psát, protože to jediné mi přijde jako činnost, která za něco stojí a baví mě, ale potřebuji inspiraci, motivaci atd...
Povídky na přání - tak se jmenuje rubrika a myslím, že ten název je asi nejvystihující.
Shrnu to:

Napište mi do komentářů stručný obsah povídky, zadání nějakého příběhu či jen pár slov, které by se tam měly vyskytnout.

Pamatujte: Budou to jednorázovky, takže žádné přílišné složitosti ani detaily odemě nechtějte, román vám z toho neudělám.
Za druhé - žádné FanFiction nepíšu. Nikdy jsem to nezkoušela a ani mě to neláká, možná by to nedopadlo dobře.

Nebudu říkat, jak dlouho to budu psát. - To záleží na počtu komentářů, které se mi tu nakupí a taky na mém volném čase, ale hlavně na mé chuti, inspiraci a myšlenkách. Skoro se i obávám, abych se do toho vůbec pustila.
No uvidíme.
Sem s tim! 

Pan dokonalý

17. května 2010 v 17:30 | Faira |  Jednorázovky
Za to může Illian! =D
Nechci se vymlouvat, ale nikdy jsem si nepřipadala jako romantická duše, ale když si něco takovýho přečtu, jsem jako vyměněná. Mě stačí jen popostrčit a hned začnu mít podivné myšlenky. Takové to chytání inspirace mám moc ráda, i když teď se mi to až moc nepodobá. - Možná kdesi hluboko taková ale jsem.
Tohle je trochu starší, ale nelíbí se mi to. Možná až moc sladký. - Nejspíš, ale určitě pochopíte, co jsem tím chtěla říct, stačí se jen soustředit na poslední slova. (Ale já ho nikdy nepřestanu hledat. Ano - jsem naivní!)
Možná bych si měla konečně najít kluka - tohle vypadá až příliš zoufale.
Zajímavé je, že vím přesně, jak by měl vypadat, jakou by měl mít povahu, prostě všechno. Ale něco mi stále říká, že jsem stvořila neexistující osobu.

Jaké by to bylo, znát každého od prvního pohledu?

5. května 2010 v 17:31 | Faira |  Brouk v hlavě
Brouk v hlavě(chroust nesmrtelnosti) zasadil zrno úvah a znova se ptá:
Tak řekni mi, je lidstvo už natolik zvrácené?
Je jich příliš na to, aby se v nich jeden vyznal - rozeznal je od sebe. No uznejte nevypadají všechny stejně? Rozdíly jistě jsou, ale kdo je má po prvním pohledu hledat.