Duben 2011

Prolog

29. dubna 2011 v 22:46 | Faira |  Jednorázovky
Rozhodla jsem se, že tohle si nechám pro sebe a nebudu to tady zveřejňovat, ale prolog bych sem dát mohla. Už jsem to o tom klábosila několikrát - tady a tady. Ale tak proč v tom nepokračovat. Je to opravdu něco, na čem bych si chtěla nechat záležet. Pořádně se do toho položit ale asi někdy v létě, abych na to měla dost času. Plánuji to hodně dlouhý - no román prostě:)
Po vás chci jedno, abyste po přečtení prologu mi upřímně řekli, jaký to je. Někomu to možná přijde moc nespisovný, divný atd. Právě proto to sem dávám, potřebuji pár nezaujatých kritiků, co by mi řekli, jestli by po tomhle úvodu četli dál. Něco málo jsem toho dál už napsala, ale píše se mi to těžko. - Není to fantasy, je to ze života a to mi brání cpát tam všechno možný, co mě napadne.
Část prologu je původně z jedné mé kdysi povídky, v rubrice ji ještě mám. Jen jsem ji trochu poupravila. Tenkrát se mi docela líbila, vlastně ještě pořád, takže se mi tak nějak zachtělo ji použít:)

Klub rváčů

23. dubna 2011 v 18:56 | Faira |  Knihomolím
Za normálních okolností, bych se k téhle knížce ani nedostala. Brácha se díval na film aj á ostatně jako vždy se mu dívala přes rameno. Klasika - banda zabedněných idiotů do sebe tloukla a já chtěla odejít. Jenže místo toho jsem si sedla. Nakonec to viděla celý a musela si dojít pro knížku.
Když srovnám film s knížkou: Film se mi líbil asi víc, ale jen proto, že byl srozumitelnější a měl veselejší konec - toť vše. Ale knížka je nezapomenutelná.
Ale já říkám: Naprostý šílenství!

Autor: Chuck Palahniuk
Originální název: Fight club
Český název: Klub rváčů
Počet stran: 184
Žánr: psychologické

Děj: Právě se nám dostává do rukou výpověď mladého muže, kterému nestojíme ani za to, aby se nám představil. Místo toho nás po celou dobu krmí svými uhnutými pocity, rozmary jeho nálad a šílenství jemu vlastní.
Hlavní hrdina bydlí ve svém skvělém bytě s perfektním vybavením a věcmi, které nepotřebuje. Odkojila ho televize a konzumní společnost. V podstatě má vše potřebné. - Domov, placenou práci...a stereotypní život bez jasného cíle.
Ze všeho nejvíc by si ale přál spát. Aspoň jednou jedinkrát by se chtěl dobře vyspat. Nespíte den, dva, týden a pak už ani nevíte kde jste, co děláte a hlavně - kdo jste.
Jednoho dne potká muže, který se mu představí jako Tyler Durden a požádá ho o zvláštní laskavost. Chce, aby ho praštil. A v ten okamžik osud zamíchá kartami a začne hra plná vyražených zubů, rozbitých čelistí a lidí, které potkáváte na ulici trpící těmito příznaky. A je jich stále víc a víc, až samotný zakladatel Klubu rváčů se před nimi nemá kam skrýt.
Ta nejnaštvanější kniha, jakou jsem měla možnost číst.


Z krve padlých - Kapitola 5.

21. dubna 2011 v 21:42 | Faira |  Kapitolovky
Celá kapitola sepsaná ve škole. - Převážně při hodinách matematiky, češtiny a angličtiny. Něco málo jsem smolila o přestávkách a v autobuse.
Původně to ani nemělo být tak dlouhý, ale já psala a psala. Psát tuhle část byla pro mě slast. Vážně, už dlouho jsem si psaní tak neužívala. Tomu taky patřičně odpovídá délka.
Ať se vám to tedy čte stejně tak dobře, jako mě se to psalo:)

Strach a vize


Království nebeské

17. dubna 2011 v 11:25 | Faira |  Šeptání do větru
Psáno v naprosté pohodě a bezstarostnosti, v jaké se poslední dobou často nacházím. - Je to fakt nádherný. Už dlouho jsem potřebovala ze sebe všechno setřást.
Nemůžu říct, že tohle patří do věcí, se kterýma bych si dala práci nebo bych na ně byla pyšná. Ale proč to sem nedat?
Potřebuji si archivovat stopy své dobré nálady snad už jenom proto, až na ni zase zapomenu. Chtělo by to zase pěkný počasí, abych mohla zase psát venku.

Haiku

16. dubna 2011 v 19:41 | Faira |  Šeptání do větru
Haiku se stává stále více oblíbenou a známou věcí. Pro ty kteří ještě pořád nevědí - wikipedie
Jedná se o krátký tříveršový básnický útvar, jehož původní domovinou je Japonsko. Haiku má pevně stanovený počet slabik: 5-7-5
Jako námět by měla sloužit především příroda.
Někdo by řekl, že něco tak jednoduchého a krátkého nám nemá co říct. Chyba! Opravdu krásný způsob jak si ukrátit dlouho chvíli. Už jsem se tím trochu zabývala. Pod perexem jsem moje prvotní pokusy.

Jeden svět mi nestačí

12. dubna 2011 v 19:26 | Faira |  Jednorázovky
Zase takové menší "psycho". Nosím to v lhavě už celkem dlouho. Ten název se mi moc líbí, ač není tak úplně můj. Jeden film o Jamesu Bondovi se jmenoval tuším "Jeden svět nestačí". S tímhle článkem to vlastně nemá vůbec nic společného, nejsem ani žádná velká fanynka bondovek, ale ten název se mi prostě hrozně líbí.
Co se inspirace týče: Největší vliv na mě velmi často má Matrix, až se tomu sama směju. Ale ta myšlenka je dokonalá. Jen to pomyšlení, že svět, ve kterým se nacházíme celý život, není skutečný. A všechno se nám navíc jen zdá... Ta myšlenka mě fascinuje.
Znáte Animatrix? Někde v rozepsaných mám recenzi na tohle japonské dítko. Doufám, že si o mě nezačínáte myslet, že jsem fanatik do latexových hrdinu, co střílí po všem, co se hýbe. Jen žeru tu myšlenku. Byl to právě jeden s příběhů Animatrixu, co mě tak nakopl. Začíná totiž na chlup stejně. - Smrtí hlavního hrdiny. Možná je to ulítlý, ale já zbožňuju netradiční začátky. No radši už přestanu žvatlat, abyste se mohli pustit do čtení.


Z krve padlých - Kapitola 4.

5. dubna 2011 v 17:41 | Faira |  Kapitolovky
Tohle se mi psalo celkem těžko. Pořád jsem měla nutkání přeskakovat z minulého do přítomného času ve chvílích, kdy se mi to zrovna moc nehodilo, ale opravovat se s tím nebudu. Celý je to navíc psaný ve škole při hodině xD - Minulý týden po celou dvouhodinovku IKT a dnes při dějepisu a matematice, kdy se mi poštěstilo a my byli v počítačovce.

Pach krve