Z krve padlých - Kapitola 9.

22. května 2011 v 16:33 | Faira |  Kapitolovky
Měla bych se učit. Místo toho tady vysedávám a datluju. Ale no co! Pro jednou se to nezblázní. Tuhle kapitolu jsem pojala ve stylu odhalování, kdy má ne světlo vyjít dalších pár faktů. Takže je hodně důležitá. Musím trochu to okecávání zkrátit xD
Jinak ji věnuji pochopitelně všem, co tuhle povídku čtou. Děkuji vám opravdu moc. Vážím si vaší reakce a komentářů, moc mě těší:)

Podezření


"Kruci! To jsem ti vůbec neměl říkat. Už jsem mě na nic neptej."
"Proboha tati! Nemůžeš mi říct půlku a pak po mě chtít, abych na to zapomněla." Bylo na něm jasně vidět, že si o tom potřebuje s někým popovídat. S někým nezaujátým, kdo by mu dokázal říct, co si o tom myslí. Je jásné, že já jsem jen obyčejný civilista, co by se o průběhu vyšetřování neměl vůbec dovídat, ale něco mi našeptávalo, že na tohle policie nestačí. "A navíc bych ti s tím mohla pomoct."
"Pomoct? Jak proboha?"
"No to zatím nevím, prolezu internet, našpicuju uši, zůstanu ve střehu - všechno co bude potřeba. Jen mi prosím řekni, co to byly za slova."
Zhluboka si povzdechnul. Pak vstal a chvíli se přehrabovala ve své tašce. "Mámě o tom neřekneš ani slovo."
"Slibuji"
"Nikde nebudeš nic vykládat."
"Přísahám"
Nakonec vytáhl žlutou složku, rozevřel ji a ze štosu papírů vytáhl jediný. Svorkou k němu byly přidělány dvě hrůzné fotografie. Strašná spousta krve přes celý snímek, kterým dominovaly dva latinské nápisy vyryté ostrým předmětem přímo do kůže mrtvých. Na bílém papíře stály dvě přeložené věty.
Z jejich masa povstane síla
Krví vznešeného očistí se svět
"Zatraceně! Co to má znamenat!" Uvažovala jsem nahlas.
"To by mě taky zajímalo. Něco mi říká, že tu pobíhá nějaký psychopat nebo rovnou sekta."
"Co se chystáš udělat?"
"Já nevím." Opřel se lokty o stul a vložil svoji hlavu do dlaní, ještě nikdy jsem ho neviděla tak přepracovaného. "Taro, ať se bude dít cokoliv, drž se od toho co nejdál. Nemáme vůbec tušení, proti čemu stojíme. Říkám ti to jen proto, aby nežila v nevědomosti a o to víc si dávala pozor. Jinak se prosím do ničeho nemíchej."
"Neměj strach." Chytila jsem ho kolem ramen, nic lepší ho mě nenapadlo. Přemýšlela jsem o tom, jestli je dobře, že vím, co se děje. Ne, já vůbec nevím, co se děje. Ale přijdu tomu na kloub. Za každou cenu. Kašlu na to, jak moc je to nebezpečný, za pravdu se musí riskovat. Ty sny co mám, se mi nezdají jen tak. Byla jsem si v tu chvíli naprosto jistá, že jestli někdo dokáže zjistit co se děje, jsem to já.
Celou sobotu jsem zasvětila pátrání. Opsala jsem si ty věty a to jak jejich latinské znění i jejich význam. Bloudila jsem internet a snažila se dopídit něčeho, co by pomohlo vyšetřování. Došla jsem však pouze k závěru, že bláznivým sektářů je opravdu hodně a dobrá polovina by byla schopná vraždy. Jenže byly to jen nesmyslná čísla, nepodstatný údaje a nic, co bych dokázala dát do spojitostí.
V neděli ráno jsem šla venčit naši fenu. Jednak hlavně proto, abych si utřídila myšlení. Byla docela zima a hlavně strašná mlha. Chodila jsem městským parkem a nepřítomně hleděla do prázdna. Když v tom začala Daxa štěkat směrem do nejhustší mlhy. Nejprve jen tak poblafávala, pak ale začala zoufale výt.
"Zlato, co se děje?" Drbala jsem ji za ušima snažila se uchlácholit. Místo toho však stále víc a víc šílela. Pak jsem ale uslyšela kroky.
"Pěknej pes." Počkat, ten hlas znám. Zvedla jsem hlavu a vzhlédla do těch nejmodřejších očí, co jsem kdy měla možnost vidět. Tyler stál nade mnou a na tváři měl ten svůj úsměv ,který nikdy nevěstil nic dobrého.
Daxa jakoby zešílela. Začala nepřestavitelně kňourat, ocas stáhla pod sebe, uši sklopené co nejvíc a hlavu tiskla k chladné zemi, při tom se celá třásla jak ratlík.
"Co tady děláš?" Snažila jsem se o přirozený tón. Nevím do jaké míry se mi to povedlo.
"Docela chladno nemyslíš?" Ignoroval moji otázka a rozhlížel se kolem.
"Zvláštní, že my dva na sebe narážíme tak často. Někdy mi připadá, jako by si mě sledoval."
Zahleděl se mi do očí a já se do nich dívala, jakoby mi měla odpovědět na všechny moje otázky. Něco v nich plálo. Mrazivý oheň, který sálal z jeho pohledu, ale já se neodvrátila. Zůstala jsem stát a jen hledala v té modři odpověď.
"Rád jsem tě zase viděl." Na to jsem mu nemínila cokoliv odpovědět, jen jsem kývla a hypnotizovala jeho záda v dálce, než je zahalila hustá mlha. Jak se tak vzdaloval, Daxa se začala uklidňovat, ale vystrašená byla ještě dlouho potom.

Byla jsem rozčílená a hněv ve mně bouchal v podobě drobných erupcí. Věci jsem hodila na postel a zapnula počítač. Na obrazovce se objevil drobný rámeček internetového vyhledavače. Potřebuji informace. Hned! Vyťukala jsem to jediné, co jsem o něm věděla - jméno.
"Tyler Rayner..." Vyplivlo mi to hned několik nezajímavých odkazů na lidi stejného jména. Dlouho mi trvalo než jsem se dopracovala ke stránce, která měla změnit nebo spíše poupravit moje mínění o Tylerovi.
"Středoškolský student surově zmlátil svého spolužáka..." Po rozevření stránky se mi zobrazil několik měsíců starý článek z internetových novin. Informoval o incidentu, který se stal na Tylerově bývalé škole - jednou se mi povedlo z něho vypáčit kam dřív chodil.
"Student střední školy Tyler Rayner má na svědomí nedávný incident přímo v budově školy, kdy zcela bezdůvodně napadl svého spolužáka. Na žádost rodičů nezveřejňujeme jeho jméno. Mladík utrpěl krom mnoha pohmožděnin také zlomeninu klíční kosti, tří pravých žeber a přeraženou dolní čelist. Ošetřující lékař nevyvrátil možnost trvalých následků..."
Článek pokračoval samozřejmě dál. Další slova jsem však vstřebávala jen tak napůl. Psalo se tam mimo jiné o Tylerově naprosté nezvladatelnosti, informace o předešlých rvačkách které vyvolal a jeho následném vyloučení ze školy.
V mozku se mi secvaknul nějaký spínač a já začala usilovně přemýšlet. Nejprve mi moje úvahy přišly šílené, když jsem však brala v úvahu další a další fakta, dávalo to pomalu smysl. Tyler se sem přistěhoval poměrně nedávno a přibližně ve stejnou chvíli, kdy se objevila první mrtvola. Naprosto nic o něm nevím a on nejspíše chce, aby to tak zůstalo. Je hodně divnej. Má výbušnou a agresivní povahu. Na pravým zápěstí na podivný znamení. Klikihák, kterej si stále znova vyřezává do masa. A na závěr - psi se ho bojí. Někomu to může připadat ulítlý a nepodstatný, ale spousta lidí věří, že takovýhle věci zvířata prostě vycítí. Neříkám hned, že Tyler je vrah, ale rozhodně je do toho namočenej.
"Tylere, ty hajzle! Co jseš krucinál zač?!"

Pokračování příště
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 cerna-dira-nikoho cerna-dira-nikoho | 22. května 2011 v 17:08 | Reagovat

Ohlodala jsem si ruku ! :D
Jinak jsem ti chtěla říct , že máš pro psaní cit  a tvá tvorba je dokonalá !
Také to tady máš pěkně přehledné .
Jen tak dál !

2 Hallo-chan Hallo-chan | Web | 22. května 2011 v 17:10 | Reagovat

Wau :) Nevím, ale Tyler mi už ze začátku připadal divnej :)

3 VelííQ VelííQ | Web | 22. května 2011 v 18:07 | Reagovat

Drsné... :D Ne jako fakt napínavý... :) Jsem strašlivě zvědavá na pokračování, tak dlouho nenapínej! :)

4 Kitty Kitty | Web | 22. května 2011 v 18:55 | Reagovat

Zlobivej kluk :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama