Leden 2012

Toužil jsem po životě

30. ledna 2012 v 16:28 | F |  Knižní hlášky
"Vy tedy tvrdíte, že jste svícny neukradl."
"Nikdy bych si to nedovolil."
"Viděl jste mučírnu?" ptá se soudce.
"Jenom slyšel."
"Troufáte si v mučírně vypovídat stejně?"
"Věřím ve spravedlnost boží a svých soudců."
"Odveďte ho do mučírny."
Toužil jsem po životě, napadne Františka, když ho dva biřici táhnou kamennou chodbou. Nenáviděl jsem školní lavice a krkolomné pravdy z plesnivých knih. Horoucně jsem si přál postavit se rovnýma nohama do životního kvasu. Nyní tedy jsem toho dosáhl. Takto jsem si tehdy životní zkušenosti nepředstavoval.

Jarmila Loukotková, Navzdory básník zpívá

Musí to být

23. ledna 2012 v 16:11 | F |  Knižní hlášky
Musí to být, musí to být, mé srdce.
Nechte mě mlčet proč, vy cudné hvězdy!
Musí to být. Krev její neproleju
a její kůži, bělejší než sníh
a hebkou jako úběl, neporuším.
Leč zemřít musí, klamala by jiné.
William Shakespeare, Othello

CO teda jako bude, he?

16. ledna 2012 v 16:29 | F |  Knižní hlášky
"CO teda jako bude, he?"
To sem byl já, teda Alex, a tři moji frendíci, to jako Pítrs, Jiřík a Tupoun, kterej je opravdu tupej, a seděli sme v mlíčňáku Korova a decidovali se, co budem ten večer dělat, když je venku zima jak v prdeli, i když aspoň, že neprší. Mlíčňák Korova byl typickej plac plus-mlíko, a vy ste už, bratři moji, snad pozapomněli, jak tyhle placy vypadaly, věci se dnes tak kvikle měněj a všichni strašně rychle zapomínaj, a ani noviny se moc nečtou. Takže to byl takovej plac, kde se prodávalo mlíko plus něco k tomu. Nesměl se tam prodávat chlast, ale neexistoval tehdá ještě zákon, aby nemohli strčit nějaký buči do starýho mlíka, takže ste to mohli drinkat se syňágou, toldou nebo hňápcem nebo s pár jinejma bučima, který vám poskytly nádhernou chorošnou čtvrthodinku, ve který ste oslavovali Boga se všema Svatejma a andělskejma chórama, který ste klíďo strčili do kapsy a v hedce vám přitom vypalovaly rachejtle. Nebo ste mohli drinkat mlíko s nožema, jak sme říkali, což vás posílilo a nachystalo na malou svinskou přesilovku, a právě tohle sme si drinkali toho večera, o kterým sem vám začal povídat.

Anthony Burgess, Mechanický pomeranč

Na chodníku

10. ledna 2012 v 15:54 | F |  Šeptání do větru
Vyhrabala jsem to odkudsi. Mělo to být použito v povídce Život s Julií. Je to vlastně básnička, kterou hlavní postava čmárá po chodníkách. Pravdou je, že jsem se ještě nedostala ani přes prolog, protože ho přepisuju(ano, moje puntičkářské já si usmyslelo, že to není dostatečně dokonalé.) Vždycky čekám na prázdniny v naději, že s tím pohnu, nakonec ale dělám něco úplně jiného a ještě méně užitečného. Pravda je, že jsem se ocitla na mrtvém budu...no nic, tak jindy.

Jak je tedy rozpojit?

9. ledna 2012 v 15:51 | F |  Knižní hlášky
Říkal jsem si: kdyby se každý z nich mohl vtělit v jiného jedince, zbavil by se život nesnesitelné trýzně - ten hříšný by si mohl jít svou cestou, osvobozený od ctižádostivých snů a výčitek svědomí svého ctnostnějšího dvojníka, a spravedlivý by mohl vytrvale a spolehlivě kráčet svou strmou stezkou, konat dobré skutky, v nichž nachází zalíbení, a nebyl by už vystaven hanbě a pokání za cizí hříchy. Je to kletba lidstva, že dva tak nesourodé pruty jsou svázány do jedné otepi - že ti protinožci musí spolu ustavičně zápasit ve zmučeném lůně vědomí.

Robert Louis Stevenson, Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda

Nejmenuji se; jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo, jsem krysař.

2. ledna 2012 v 12:40 | F |  Knižní hlášky
"Píšťala," řekla pohrdavě. "Pěkná píšťala, ale nic víc."
"Krysy mají dobrý sluch a moje píšťala dobrý zvuk."
Krysařovi oči zaplály podivným ohněm, až děvče ve dveřích ucouvlo. Větvička jasmínu se jí zachvěla v ruce.
"Mám zvláštní nadání k vyhánění krys," pokračoval krysař. "Občas na ni zpívám velmi smutné písně, písně všech krajů, kterými jsem prošel. A prošel jsem jich mnoho; slunné i ponuré, pláně i hory. Moje píšťala zní tak tiše. Krysy ji slyší a jdou za ní. Kromě mne není podobného krysaře. Něco vám povím, cizinko, která se umíte tak zvonivě smát. Nikdy jsem nepískal plným dechem, ale vždy tlumeným zvukem. Kdybych plně zapískal, ne jen krysy šly by za mnou."
Krysař domluvil. Oči mu opět pohasly a jeho ruce zůstaly i s píšťalou svěšeny.
"Nemám odvahu," dodal po chvilce. "Stalo by se něco krutého."
Viktor Dyk, Krysař

Novoroční

1. ledna 2012 v 18:03 | F |  Výkřiky do tmy
Je to tady, pane M.
"Žijte rok 2012, jako by měl být váš poslední." Jak nám vzkazují májové.
V žádném roce minulém jsem si nedávala toliko předsevzetí. Většinou jsou to jen takové prkotiny a příliš otřepaná přání či rozkazy na vlastní osobu: zhubni, začni zdravě jíst, víc se uč, udělej všechno již tolik odkládané...
blá blá blá a tak dál a tak dál
Sestavila jsem si dokonce seznam věci, které doteď chyběly v mém šatníku a už to nehodlám dále ignorovat. Zatím jsem na čísle 17, ale něco mi říká, že to zdaleka není konečná.
Chci taky víc sportovat, zbavit se špeků, naučit se vařit, sehnat si pořádnou brigádu, udělat řidičák, koupit si noťas, nezlomit si nohu v tanečních(ano dobrotivý světe, mým rodičům se konečně povedlo mě tam dokopat), pořádně se opít, zažít pořádnej úlet a déj bůh dokonce vztah, nechat si propíchnout druhou díru v uchu, ostříhat se, vyrazit výplatu z mého zaměstnavatele, doplnit svůj šatník a arzenál náušnic, nechat si odstranit pihu, někde splašit slušnej foťák a naučit se fotit, dopsat příběh, pozvednout svoje sebevědomí a přežít rok 2012!