Červen 2012

Je to jen... chemie

21. června 2012 v 20:49 | Vera |  Výkřiky do tmy
Všechno je tak zvláštní... divný... jiný... jak jen to nazvat...
Vlastně vůbec nevím, co ti tu mám povídat. Nikdy jsem nevěřila na lásku na první pohled a nevěřím ani teď, ale moje myšlenky se točí kolem jednoho jediného bodu 24 hodin denně.
Znáte ten pocit, když poprvé v životě někoho potkáte a nemůžete se zbavit pocitu, že ho znáte celé roky... Ani jednou jedinkrát s ním nepromluvíte, ale víte, že tomu dotyčnému rozumíte...
Chemie prostě funguje a já se sebou musím něco udělat, jinak je ze mě fňukající zoufalá nána.

Když je svět lehkej a těžkej zároveň...

11. června 2012 v 20:57 | Vera |  Výkřiky do tmy
Létáš v oblacích, když se i zároveň kácíš k zemi. S hlavou vraženou mezi kolenama přepočítáváš hvězdičky na obloze.

Drahý pane M,
snad ani slovy nelze vyjádřit ten obrovský posun za poslední měsíc... No a za poslední dva roky se pohybujeme v naprosto astronomických číslech. Ta malá černá šelma uvnitř mne se dere na povrch a já vím, že jsem to já. Ta drzá možná až příliš sebevědomá potvora... Ale práce mi to dalo.
V hlavě mi křičí milióny hlasů... To možná mozkové buňky ponořené do smrtelné agónie... A 18 bylo? SKORO. Je to jenom pivo, říkám si tak. Jenže co to se mnou to pivo dělá....