Červenec 2012

Když se cítíte tak nějak naplněně

29. července 2012 v 14:38 | Vera |  Výkřiky do tmy
Neříkám, že je všechno perfektní... ale o to tu přece nejde.
Věci nemusí být perfektní, aby ste je mohli zbožňovat. Stačí to jenom brát takový, jaký to je. Předrahá prostoto!
Poslední dobou se mi zdá všechno tak jednoduchý, prostý. Jsem právě v takovým tom stavu, kdy jen sedíte, tupě zíráte nad sebe nebo jen tak do blba a víte, že žijete. A tak nějak vám to stačí. Říkáte si, že vo tom to je... to je to hlavní, nejdůležitější.... a všecko ostatní vás nezajímá.
Miluju, když všechno okolo pozbyde nějaký tý složitosti a zůstane z toho jen to odrbaný jádro. Život je příliš krátkej na nějaký to olupování zbytečností.
Všimla jsem si, jak se stále upínám k tomu konkrétnímu... jak jen to říct. Možná už jen vím, kde jsou ty hodnoty, co jsem celej život hledala.

Žiju si v bublině

21. července 2012 v 18:16 | Vera |  Výkřiky do tmy
...V jednom velkém vzduchovém vakuu bez známky jakéhokoliv dalšího života.
Žiju si tam sama... jen s vlastní pomatenou myslí a vírou, že tohle všechno přece jenom někam vede.

Jsou prosté věci, malé, šílené, nepotřebné věci, které chci.
Plivnout si z Eiffelovky.
Naskočit do taxíku a zavelet: "Sledujte to auto!"
Vykoupat se na náměstí v kašně, pak tam hodinu schnout na lavičce a tvářit se zcela nevině.
Zakřičet, jako kdyby to mělo být to poslední, co kdy udělám. Zařvat do vesmíru všechno to, co v sobě celej život dusím.
Spát pod širákem. Jen tak bloudit, bez cíle, beze strachu, bez nějakého vyššího očekávání s někým, s kým by to stálo za to.

Znudyvrtání se v šatní skříni...

7. července 2012 v 15:52 | Vera |  Výkřiky do tmy
Jsou prázdniny. - To vám pochopitelně asi nemusím připomínat, to já jen tak ze zvyku.
Už 4 dny si uklízím pokoj a ne a ne to dotáhnout do konce. Venku je úmornej hic a mě se ani trochu nechce nic dělat. Musela jsem totálně překopat šatní skříň a šuplíky. Načež jsem zjistila, že toho moc na sebe zrovna nemám. Asi tak třetinu toho všeho nosím neustále, druhou třetinu jsem měla jednou či dvakrát na sobě a zbytek svět ještě neviděl. Jsou to buď věci, který jsem si kdysi z nepochopitelných důvodů koupila, věci co jsem kdysi milovala a s odstupem času zjistila, že jsou příšerný a pak tu jsou věci co byly příšerný vždycky a já je obvykle od někoho dostala.