Březen 2013

Život je hořký...

27. března 2013 v 22:58 | Vera |  Výkřiky do tmy
Bohu dík!

Tak nějak jsem přestala úplně přemýšlet. Jsem zmrzlá jak hovno a v noci se mi zdává o křižovatkách, jednosměrkách a kruhových objezdech.
Smířila jsem se s faktem, že počítat nikdy umět nebudu.
Jsem smrtelnou hrozbou pro své okolí a to často úmyslně i neúmyslně.
Toužím po svém krásném klidném pasivním životě. Chybí mi k tomu jen malý byt, velkej pes, plná lednička, pizza a pivo. Tak bych si klidně dokázala představit takovej jeden měsíc, kdy bych jen vyčkávala, až ta zima opadne.
Štvou mě ty lidi s cvočkama, pyramidama, logama kapel a v černý kůži, když se to k nim vůbec nehodí a nemají o tom šajnu.

Kde vzít a nekrást...

18. března 2013 v 21:56 | Vera |  Výkřiky do tmy
Dneska jsem si bolestně uvědomila, co jsem kdysi zanedbala a dočista na to zapomněla. Byly časy, kdy jsem bruslení milovala a na zimáku jsem byla pečená vařená. Už jako malej čtyřletej capart jsem stačila všem těm dospělákům a naučila se to téměř okamžitě bez toho, aniž bych se zpočátku motala jak vožralá. Nevím proč, ale je to pryč.
Dneska jsem na tom stála s jedinou či dvěma drobnýma přestávkama asi po deseti letech. Moje nohy tak nějak poznaly, že tohle byl ten živel, kde se jim dařilo, ale už neměly tu rychlost-tu jistotu. Škoda... Mohla jsem bejt druhá Sáblíková... Ježiší! Neberte mě vážně, prosím.
Ve městě jsem potkala jeden zamilovaný pár. Na tom by možná nebylo nic divnýho...
Ona byla asi dvacetiletá, dredatá a taková ta: "Heleď kámo, nemáš papírky?"
On byl asi stoletej, šedivej, dlouhovlasej a dlouhofousej.
Bylo mezi nima přibližně třicet let. Celá ta scéna tak trochu připomínala: "Vedu svýho nesvéprávnýho dědu do hospody." A přesto by se dalo říct, že k sobě opravdu patří. Byli tak nějak stejné krevní skupiny. Možná byli stejně zapálený vegetariáni. Možná snad poslouchali i stejnou hudby a chodili na stejný fesťáky. Drželi se za ruce tak nějak normálně, přirozeně, že by si jich jeden snad ani nevšiml. Ale no, co nám obyčejným smrtelníků je po tom. Nakonec jim to spolu fakt slušelo.

Věci, co se dějí

9. března 2013 v 14:20 | Vera |  Výkřiky do tmy
Tak drahý M, máme nového prezidenta. Cože? Tebe to nezajímá? Aha, hmm... mě vlastně taky ne. Ale víš co... musíme se zajímat o... jak se to... aktuální dění ve světě. Tak je to.
Sedím ve vlaku, na klíně mám Lišákovu hlavu a drbu ho za ušima.
Venku je zima jak v prdeli, i když aspoň že neprší/nesněží. Cítím takové to psychické vypětí. Mám za sebou absolvované čtyři maturitní plesy a nemůžu si odpustit jejich srovnávání.
Seminární práci o třinácti stranách jsem sepsala během jednoho víkendu, přesněji během posledního víkendu před odevzdáním. Taky tak rádi děláte vše na poslední chvíli?