Moje záchvaty

9. dubna 2013 v 22:27 | Vera |  Výkřiky do tmy
Ach, já a moje záchvaty... Je to vskutku kuriozita, pane M. Kdybys mě jen tak viděl.
Mé nezdravé střídání nálad ze zoufalé deprese do nekontrolovatelného štěstí není žádnou novinkou. Počasí se lepší, Verunka je šťastná. To že se déšť občas střídá se sněhem a naprostá absence slunce mi tak nějak ani nevadí. Ale fakt, že teplota klesá pod nulu jen přes noc, mě činí živějším člověkem. - Už nespím při hodinách. Jak tomu ostatně ještě bylo minulý týden. Sedněte si do úplně prázdné vodorovné řady lavic přímo k topení, když máte rýmu jak prase, 14 dní jste slušně nespali a ke všemu probíráte něco, co absolutně neovládáte a co vás absolutně nezajímá. Muselo do mě být drknuto.


Včera večer o půl desáté večer mě zastihl ale docela jiný záchvat - a sice pečení. Pokusila jsem se o svůj úplně první cheseecake a to prosím se surovinama, ze kterých to prostě neuplácáte, a s receptem, který nedává vůbec smysl. No... něco vzniklo. Je to asi 1,5 cm vysoké, ale toxické to zdá se není. Takže to i přes nevábný vzhled bude snězeno.
Už dlouho jsem neměla záchvat uklízení. Přichází zcela bez ohlášení a náhle, když už se v mé noře nedá vegetovat. To pak udělám ještě větší bengál, než původně byl, a po celý zbytek dne(někdy se mi to protáhne do zbytku týdne) to uklízím.
Dalším z mých záchvatů se týká sportování, který by se mi zrovna hodil, protože jsem nepatrně přibrala a vůbec už dlouho plánuju zhubnout. Ale musím počkat, tyhle psychické stavy si neumím naplánovat.
Posledním do seznamu těch pozitivních je záchvat učení. Bývá ovšem tím nejvzácnějším a mívám ho zpravidla až když mi hoří u prdele. To pak si na celý večer vystačím s litrem čaje a tabulkou čokolády. Učím se tak dlouho, dokud jídlo a pití nedojde.
Záchvat smíchu, záchvat zuřivosti, nesnesitelnosti, sarkasmu a cynismu... to je jen slabý výčet toho, co doprovází moji rozpolcenou a pošramocenou osobnost.
Ale teď jsem zdá se docela v pohodě.
Problém je v tom, že když mám dobrou náladu, neumím to předat a zvednout ji někomu druhýmu. Připadám si jako naprostej magor soudě podle způsobů, jakým to provádím. Ale já vážně neumím povzbuzovat, když jsem veselá. Mám sklony k pohřebnímu humoru a dělání si srandy ze všech okolo. A ten přede mnou jen svěsí hlavu a oznámí mi, že je v prdeli. Hmm, tak tam pozdravuj a že se brzo stavím.
Jenže život je tak strašně jednoduchej. Buď jseš na výsluní a nebo v řiti, kam už tak nesvítí. Je to buď ano nebo ne. Dám to nebo nedám. Je to černý nebo bílý. Je noc nebo den. Neznám nic, co by bylo mezi tím. Jsem extrémista. Mám, co chci, nebo jsem to ještě nezískala.
Nemá cenu říkat: "Měl bych, musím, očekává se že..." Všechno špatně! Člověk by se měl povzbuzovat jen jednou jedinou větou: "CHCI!" To mluví za vše. Chci a basta. Tady jde o všechno. Není cesty zpět. A opravdu nemá cenu dělat něco, co nechceme. Ať už se jedná o cokoliv. Vykašli se na to. Co nechceš, jednoduše nepotřebuješ.
Je vtipný sledovat někoho, kdo do pressa hodí čtyři kostky cukru a podivuje se tomu, že už to není kafe.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Můzra Můzra | Web | 9. dubna 2013 v 23:53 | Reagovat

Tohle znám. A teď mám kromě ustupujícího depresivního záchvatu taky po dlouhé době záchvat komentování na blozích mi neznámých lidí.

2 Stranger_in_darkness Stranger_in_darkness | Web | 10. dubna 2013 v 2:18 | Reagovat

wau z toho uplne dycha ta hravost a nadseni ... :)

3 pavel pavel | Web | 14. dubna 2013 v 13:33 | Reagovat

Já měl dnes ráno záchvat úklidu. Umyl jsem celou kuchyň, září čistotou a docela jsem se sebou spokojený. :-D

4 Veki Veki | E-mail | Web | 19. ledna 2015 v 15:13 | Reagovat

Jsem naopak člověk kompromisů.
A mívám záchvaty "spravedlnosti". Všechno je nefér, jen já jsem spravedlivá... no, musím s tím něco dělat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama