Ten pocit...

13. května 2013 v 21:49 | Vera |  Výkřiky do tmy
když myslíte, že je něco už mrtvý a pak vás chytne druhý dech.
Ten pocit, když o někom řeknete, že je to ten nejlepší třídní, co jste kdy měli, a on vám následující den oznámí, že podal výpověď.
Ten pocit, když celý den si připadáte jako po kocovině.
Už mi nic nepřipadá smutný, ale všechno mi přijde směšný.
A pak se vás okolí ptá, čeho jste si to šlehli.


Nedokážu si představit ten zkrat ve vesmíru, který by musel nastat, aby se mi někdy něco povedlo napoprvé bez problémů. Asi by se musela objevit chyba v matrixu, abych dostala řidičák hned. Není moc hezký, když zjistíte, že nejste úplně blbý, nejste dokonce ani úplně neschopný... jste prostě jen příliš nebezpečný.
"kdyby se můj život nedal vědecky objasnit, tak bych si bejval myslel, že si ze mě celou dobu někdo dělá prdel.", řekl by můj milý prašivý Johnny.
Ale už je to v cajku. Totiž poprvé vylítne od zkoušky kdekdo, ale po druhý to musí být opravdu magor. Jsem ráda, že v tomto případě se to nepotvrdilo. Ale ty momenty, kdy má můj učitel smrt ve vočích, asi jen tak nevymažu. A pak to jeho sáhodlouhé promlouvání do duše, kdy se k němu přidal i komisař: "Prosím, nejezdi sama a nikam daleko."
Jsem jen příliš nebezpečná.
Hubnu. A ani nevím jak, prostě tak činím. Jen je trochu na prd hubnout aniž byste zakládali na svalové hmotě. Jenže přemoct tu strašnou lenost je někdy tak těžké.... A když už mám hroznou chuť jít běhat, tak mi tam venku prostě prší. A ke všemu mi ty zatracený účastníci motorkářského závodu nechutně rozjeli lesní cestu. Kdo se tam má brodit v tom bahně...
Matematika je sprosté slovo!
Vůně indulony, hašlerek a něčeho co neumím popsat... vůně nečekanýho deště... dotěrná navlhlá zima...
Ten těžkej smrad rozkvetlých kytek.
Ten pocit, když na všechno máte jen pět minut.
Ten pocit, když to prostě nedáváte.
Tak nějak to ztrácí svoji cenu, tak proč se dál snažit?
Ten pocit, když jste chudý jak kostelní myš.
Bojím se zítřků. Nemám ráda, když jsem nepřipravená. Miluju nečekaný věci a zvraty.
Ten pocit, když žijete tady a teď.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 papája papája | Web | 14. května 2013 v 11:04 | Reagovat

Mo je máma vždycky říká: "Když nejde o život, jde vo hovno." ;-) Vzala jsem si to jako životní moto :-D

2 Rabe Rabe | Web | 29. května 2013 v 8:38 | Reagovat

[1]: já taky je to pravda a pomáhá to :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama