Co musím udělat než umřu (1/10)

6. listopadu 2013 v 20:26 | Vera |  Pokoj č. 13
Spousta lidí si píše seznamy... na všechno. Co musím koupit, co musím udělat, co se musím naučit atakdál
Někdy to dělají opravdu jenom proto, že jinak by to zapomněli, většinou ale chtějí pokaždé zažít ten pocit, když si mohou jednu kolonku za druhou odškrtávat. A to si pak opravdu řeknou: "Jó, sem borec." A odměnou je už jen ten prostý fakt, že mají splněno.
Můj seznam má 100 bodů. (Tedy zatím ne, ale jednou jich 100 mít bude.) A na jejich splnění mám jednoduše celý život. Ale nehodlám to protahovat. (Taky proto, že vůbec netuším, jak dlouho tu budu - to dá rozum.)



1. NAJÍT NĚKOHO NA CELÝ ŽIVOT
- Tak to nepotřebuje dlouhý komentář, protože to pochopí snad každý. Nemusím ho mít už teď, ale chci ve svým životě chlapa, co bude u mýho bouřlivýho mládí a neuteče, až mě uvidí stárnout. Bude přesně vědět, co jsem zač, přesto zůstane(nebo právě proto).

2. DAROVAT KREV
- Ani ne tak proto, že bych měla bůchvíjaké charitativní sklony. Popravdě jsem dosti sobeckej ignorující individualista, ale jednou přece bych chtěla obětovat trochu toho svýho svatýho pohodlí a udělat dobrou věc. Mě chybět nebude a jinde pomůže.

3. MÍT POCIT ŽE "MÁM OPRAVDU HODNĚ OBLEČENÍ"
- A je to tady. První čistě sobejckej a materialistickej bod. Ale co čekáte, jsem žena. A tohle je naše věčné prokletí, kdy stojíme u přetékající skříně a vzdycháme: "Vždyť já nemám vůbec nic na sebe."

4. VYDAT KNIHU
- A pokud možno nezůstat jen u jedné. Můj sen snad už od doby, kdy mě ve škole naučili velké A. Nejde ani tak o to, napsat trhák, co zabezpečí mě, mé děti a děti mých dětí po zbytek života(ne že bych proti tomu něco namítala). Ale psaní je pro mě vlastně čistě archivování vlastních myšlenek a psychických stavu, které se můžou ale nemusí opakovat. A to že to chci poslat dál? Je to můj odkaz, to co chci předat někomu dalšímu i třeba úplně cizímu, ale někomu, kdo se do těch keců dokáže vžít.

5. JÍT NA DEMONSTRACI
- Vůbec netuší proti čemu bych měla demonstrovat. Možná jen zase obhajovat legalizaci marihuany, práva homosexuálů nebo snad svobodu slova či jen pokřikovat před úřadem vlády, že mě všechno vážně už doopravdy sere. Jde mi o princip - odrovnat si někde hlasivky, říct, co si doopravdy myslím, nechat se strhnout davovou psychózou. Jde zase hlavně o pocity.

6. BÝT PROFESIONÁLNÍM FOTOGRAFEM
- Tohle není hobby, na kterým by se dala tak snadno postavit obživa(i když někomu se to možná daří). To ani nechci. Troufám si tvrdit, že pro to mám trochu cit a občas i dobrý nápady. Jen opravdu málokdy mám čas a podmínky je realizovat. Je to do jisté míry umění, které se dá naučit a zdokonalovat se. Vím přesně, co fotka potřebuje, ale jednoduše to neumím zařídit, aby to taky dostala. Chybí mi teorie i praxe, ale až oboje mít budu... No jednou v tom třeba budu i dobrá ;)

7. MÍT VLASTNÍ VÝSTAVU
- Bod úzce související s tím předchozím. Je to taková třešnička na dortu. Ten pamlsek, co hodíte psovi, když splní váš povel. Nepotřebuju nic okázale velkolepýho, jen dokonce dotaženou práci.

8. PLYNULE HOVOŘIT CIZÍMI JAZYKY
- Učím se pravidelně dva, neumím ani jeden. V jednom krátkém okamžiku se u mě projevila iniciativa naučit se krom angličtiny a němčiny ještě rusky a japonsky(magor co?). Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem. Asi vám nemusím připomínat, že já rozhodně tím čtyřnásobným člověkem nejsem. Ach ano, jednou možná se přenesu přes ten odpor k nucenému a naučím se perfektně německy a anglicky, plus k tomu přidám svoji vysněnou francouzštinu a budu pokračovat i v nakousnuté ruštině. Možná snad jednou budu moct machrovat na Karlově mostě, že vím o čem tam ti turisti pořád žvatlaj.

9. VYPÍT PIVO NA EX
- Pivo, pivečko, pivíčičko moje zlaté! Mám ho ráda. Je hořké a musíte ho vypít do dna - stejně jako život. Jen se mi nikdy nepovedlo vypít ho na ex. Říkáte si, že je to trochu stupidní životní sen, ale takových bodů tu bude víc. Vlastně ani nevím proč to chci udělat. Snad abych se cítila jako opravdový štamgast. Není to jednoduchý, a proto to musím udělat.

10. ZÚČASTNIT SE KOLEKTIVNÍHO BĚHU
- Chtělo by to nějakej extrémní běh, běh do vrchu, půlmaratón, co já vim... Prostě něco, po čem bych si řekla: "Sakra jó, seš dobrá." Fyzické vysílení je něco nádhernýho. Všechno vás bolí, mokrý ste jak prase, oddechujete jako lokomotiva, plácnete sebou za cílovou čárou a necháte se pokropit ať už je to cokoliv, hlavně že je to mokrý a studený. Ale je vám dobře, je vám tak neskutečně dobře, že líp vám být ani nemůže.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Illian Illian | Web | 6. listopadu 2013 v 23:39 | Reagovat

Tak nejdřív jsem se podívala na notebook polepený papírky se seznamem: udělej tohle a tamhleto, a začala se smát. Dobře. Jsem ten člověk co dělá seznam úplně, ale úplně na všechno. Snad tedy kromě toho, co bych chtěla udělat před smrtí. Je to skvělý nápad. A nechápu, proč takový seznam nemám. :D Upřímně se mi ale některé body hodně líbí (pivo na ex je rozhodně dobrý bod, doporučuju, ten pocit byl k nezaplacení, i když jsem si chvíli myslela, že se udusím :-D ). Nebo to darování krve. Vcelku mi přijde, že jsou to dobré body. A že se podělíš až nějaké splníš :-?  :-D

2 e... e... | E-mail | 15. listopadu 2013 v 11:00 | Reagovat

náhodou jsem na tebe narazila,teď můžeš říct že je mimo úplně někdo jiný ;-),někdo kdo je o generaci starší a líbí se mu tvé psaní,máš talent,pobavilas :-) ,jen tak dál :-)

3 Long Long | 26. ledna 2014 v 17:21 | Reagovat

Krev jsem darovala v den svých osmnáctin a přestože jsem pak asi hodinu nemohla odejít, páč jsem se s tlakem neudržela na nohou, cítila jsem se pak dobře, příjemně vyčerpaně, a jakoby se mi v hlavě otevřely nové možnosti..
To s tou spoustou oblečení taky chápu, mám spíš často pocit, že nemám co na sebe, a chtěla bych zažít pocit, že nevím, co si oblíct jen proto, že je toho hodně.. :D paradoxně mam narvaný skříně, protože 2/3 svého oblečení aktivně nenosím, jsem takovej konzervatista.. :-?
Účast na demonstraci by mohla být taky zajímavá, ale muselo by to být něco, co mě vážně bere.. Jinak mě taky štve, že se už dlouho učím dva jazyky, ale ani v jednom zřejmě nejsem na komunikační úrovni - když pak čtu O Joyceovi nebo jiných, co jazyků uměli mraky, a to nemuseli mít ani učitele.. tak to naštve :D
A nakonec ten kolektivní běh je parádní nápad :) loni jsou pomáhala s organizací půlmaratonu a záviděla všem těm běžcům.. a slíbila si, že letos natrénuju a poběžím taky - bude to už v dubnu a zatím nic moc natrénováno no.. :D Ale musí to být báječnej pocit.. Přesně - fyzické vyčerpání.

4 Veki Veki | E-mail | Web | 19. ledna 2015 v 14:47 | Reagovat

S posledním bodem souhlasím na milion procent. Běh sice nepatří mezi moje TOP disciplíny, ale vrhat se do staršných zničujícíh blbostí se mi začalo líbit. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama