Co musím udělat než umřu (2/10)

2. prosince 2013 v 17:06 |  Pokoj č. 13
Je tu druhá část mého stopoložkového seznamu cílů a snů, které nemůžu ignorovat. U něčeho jsem se možná rozkecala víc, než je zdrávo. Tak snad mi to odpustíte. Tedy hezké čtení.



11. MÍT DĚTI
- Upřímně, nemám je ráda. Jak je to malý, tak je to blbý. Řve to, smrdí to, žvatlá to, vyžaduje neustálou pozornost a vůbec si s tím nerozumím. Mám tendenci chovat se k nim, jako se chovám ke každýmu jinýmu člověku. Smrtelně nenávidím zdrobněliny a ty věci jako hamání, pitíčko, nočníček, hajinkání, mrkvička a polívčička. Štvou mě kočárky v autobusech. Nikdy nepochopím strhaný, obtloustlý, rozcuchaný s půlročníma odrostama či jinak zanedbaný maminy v teplákách, gumovejch pantoflích, co každý dopoledne venčí psa a kočárek naráz při cestě do sámošky. Snad nic na světě mě neděsí tolik jako představa, že skončím stejně.
Ale ať už je můj odpor k tomuto řekněme životnímu stylu jakýkoliv, má to něco do sebe. Je to ta potřeba tu něco nechat. - Někoho, kdo bude terorizovat svět místo mě, až tady nebudu. Takové moje mladší menší vydaní, které bude mít od začátku tu výhodu, že zrovna já budu jeho máma. Zatímco škola ho bude učit zbytečnosti, já mu ukážu v čem tkví život. Řeknu mu, co je opravdová hudba, že si má vždycky zkontrolovat jestli je na hajzlu papír, než si sedne, že alkohol se nemá moc míchat, nedopadá to dobře. Ale i tak budu vědět, že to bude ignorovat, občas mi pobleje koupelnu, začne poslouchat neposlouchatelné a vůbec mu život bude někdy srát na hlavu. Jedno mu ale do hlavy snad opravdu vtluču: Že ať děla cokoliv, tak ať si to dělá po svém, bere věci takové jaké jsou a tak jak přichází a že tím nejlepším, čím může být, je být sám sebou.

12. VYSTŘÍDAT NA HLAVĚ VŠECHNY BARVY
- Nikdy jsem si nebarvila vlasy...zatím. Nevím, nějak jsem neměla tu potřebu. Snad jen to byla utkvělá představa, že žádná jiná barva nemůže na mý palici vypadat dobře, jen ta moje přírodní. Jsem bruneta. Nijak zvlášť výrazná, jen taková ta průměrně světlá hněď. Barvení prý vlasům škodí, jenže moje vlasy stojí za prd, i když barvu viděly ani né z rychlíku. Takže tak divoký to s tím poškozením být nemůže, můj názor. Jenže život je pohyb, život je změna. Co se oblečení týče, barev se trochu straním, ale jinde mi nevadí. Už je to v plánu, všechno hezky pěkně popořadě. Hodně tmavě hnědá až černá, odstíny červený, fialová, modrá, zrz, zelená, blond(bývaly časy, kdy jsem byla přesvědčená o tom, že nic jinýho se ke mně nemůže nehodit víc). Jen růžovou si odpustím, nemám ji ráda.

13. MÍT KAMARÁDA GAYE
- Těžko říct, do jaké míry tohle dokážu ovlivnit. Lesbiček je v mém okolí několik, ale gaye sem zatím nepotkala(alespoň o tom nevím). A proč to vlastně chci? Ne, opravdu ne jen proto, že to vidíte v každým filmu. Ani ne proto, že bych neměla s kým nakupovat. Zajímal by mě jen ten jejich odlišný pohled na svět. Koluje kolem nich tolik drbů a já chci jednoduše vědět, kolik je na tom pravdy. Gay je chlap, co se liší a to dost podstatně. Co se jim honí hlavou, jak moc jsou nebo nejsou smířený se svou orientací a jak vůbec berou heterosexuální holky... Jako svoje kámoše/kámošky, konkurenci? A co je pravdy na tom, že si s nima dobře rozumí? Trávit nějaký čas s někým takovým... byl by to přínos a pomoc v tom, udělat si o nich jasnější názor.

14. NAUČIT SE HRÁT NA KYTARU
- Jedné osobě jsem to nepřímo slíbila. Pod postelí se mi už cca dva roky válí půjčená kytara, která podle slov mého "mistra" je hotový poklad, a že mu to trhá srdce, když vidí, jak se na ni práší. Co říká, by mi mohlo být celkem jedno, jen kdyby mi do nich nekoupil nový struny a tím mě nepřímo odsoudil k povinnosti naučit se hrát. A tady jsou tři základní problémy, které mi v tom brání: 1. Nemám na to čas, ale fakt opravdu nemám. 2. Jsem levák, ale ignoruju to, takže jestli se na to mám naučit hrát tak jedině jako pravák, což je z mého pohledu přece jen trochu obráceně. 3. Slyšeli jste mě někdy na něco hrát nebo zpívat? Ne? Tak to buďte jedině rádi.
Ale chci to umět. Nikdy nebudu hrát dobře, ale každá slušně použitá struna se počítá.

15. PŘEKONAT STRACH Z VODY
- Není moc věcí, kterých bych se bála. Nemám vlastně ani žádnou z těch typických fobií. Nevadí mi pavouci, hadi, myši, tma, výšky, příliš mnoho lidí, těsné prostory jenom voda ano. Jestli mi chcete připravit opravdu hodně příšernou a traumatizující smrt, tak mě utopte. Představa, že se potopím, nalokám se, voda se mi dostane do všech tělních otvorů, začnu sebou zběsile plácat a kopat, tak ta mě opravdu děsí. Jednou za čas, když jsem s někým byla v bazénu, na koupališti a tak podobně, a ten někdo mě začal typicky škádlit(tahat mě za nohu, cpát mi hlavu pod vodu, potápět mě), v ten moment se neznám, začnu šíleně vyvádět a ten dotyčný poprvé pozná, kolik fyzický síly vlastně mám. Jsem si jistá, že ten moment bych přeprala kohokoliv. Voda jako taková mi nevadí, vlastně si sem tam moc ráda zaplavu, do té doby, než budu muset ponořit hlavu. Nikdy sem nebyla ten typ, co na koupališti blbne, skáče z můstku, potápí se a ostatní zespodu lechtá a tahá za nohy. Nejspíš to pramení z toho, že nikdy jsem neuměla moc dobře plavat a naučila jsem se to relativně pozdě. A co opravdu nesnáším, je voda v nose a očích - to sem pak jak malej harant("Mámí! To štípe!") Tohle je věc, kterou o mě málokdo ví, vlastně se to snažím tutlat a na otázku: Máš z něčeho strach? Jen zavrtím hlavou.

16. SNÍST NĚCO HODNĚ NECHUTNÝHO
- Pošahanej bod? No to je. Co se jídla týče, nejsem vybíravá, vlastně mi chutná téměř všechno. Neexistuje jídlo, který bych úplně odmítala a větu:"to mi nedávejte, to já nejím." ode mě neuslyšíte. Ani byste nevěřili, kolik lidí to nedokáže pochopit. "Jíš mrkev?" - "Já jím všechno." - "Jíš cibuli?" - "Já jím všechno." - "Jíš rajčata." - "Říkám, že jím všechno." - "Řekni mi co nejíš a já se tě přestanu ptát."
Ale zpátky k tématu, proč tenhle bod. Nikdy jsem neměla problém něco z hecu spolknout. Sníst na čas celej bochník chleba nebo celou cibuli... Inu proč ne? Vždycky mě ale zajímalo, jak asi chutnaj takový ty "lahůdky" jako mouční červi, smažený kobylky, štíři, hadí krev apod. Když někoho napadne to uvařit a následně sníst, tak to přece nemůže být tak strašný. Největší nechutnost, jakou sem zatím polkla byla smíchaná hořčice se skořicí(ne, tohle si opravdu ke svačině nedávejte, není to dobrý) a nepomohlo ani to, že to bylo namazaný na jablku, ale dala sem to:)

17. PRACOVAT V ZAHRANIČÍ
Strávit někde měsíc dva a být odkázaná jen na svoji hodně špatnou znalost jazyka a znakovou řeč, vytvořenou velmi narychlo z nouze. Nikde bych asi nechtěla jen tak žít na stálo, je to divný, ale tady se mi docela líbí. Chci si to jen dočasně vyzkoušet a poznat novou zemi jinak než z pohledu řadovýho turisty, kterej možná viděl všechny památky slavnýho města, ale nikdy nepochopil, jak se ve stínu těch památek žije.

18. MÍT VLASTNÍ AUTO
- Tak kdo by ho nechtěl? Řidičák už nějakej ten čas vlastním, ale na auto si budu muset počkat ještě pár let(nikdo jiný než já mi ho nekoupí). Nepotřebuju žádnou novou limuzínu ani rádoby tank s metalízou odstínu holubí šeď s posilovačem řízení(bez něho se mi řídí stejně líp), držákem na kelímky, elektronickýma zrcádkama a okýnkama. Nepotřebuju, aby mi auto hlídalo mrtvý úhel a zda náhodou nenacouvám do stromu. Nepotřebuju tyhle serepetičky, ale auto, co má duši. Vidím to na nějakou ojetinu nebo rovnou veterána.

19. SPÁT POD ŠIRÁKEM
- Vlastně by to nebylo poprvý, ale to nepočítám. Jednou jsem spala v kempu celou noc jen se spacákem u ohně pod hvězdama jednoduše proto, že chatky vypadaly tak děsně, že sem v nich odmítla spát(a nebyla jsem jediná). Mým plánem je však ustlat si někde uprostřed ničeho jen s dobrým parťákem, co vás u toho bude hřát. A krom komárů a klíšťat nás nebude nic rušit.

20. NECHAT SE TETOVAT
- Nebudou to žádný hvězdičky na prdeli ani řitní parohy(Kdo ví o co se jedná?). Jestli někdy budu mít tetování, tak si ho navrhnu jedině sama. Nebude to ani žádnej "motivační" citát v tak oblíbené a "originální" angličtině, žádní delfínci, motýlci a tribaly. Tetování bude symbolizovat mě samotnou, můj životní postoj, určitou etapu mého života. Možná jeho význam nikdo nepochopí nebo si ho bude vykládat několika různými způsoby. A nebo zase naopak to bude zcela jasné a jednoznačné. - Na tom už tak nesejde.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 3. prosince 2013 v 19:23 | Reagovat

Všechny body jsem buď splnil, nebo bych bral, jen toho gaye ne. :-D  :D

2 pavel pavel | Web | 3. prosince 2013 v 19:25 | Reagovat

Ale lesbičku už jsem měl. :-)

3 Long Long | 26. ledna 2014 v 17:13 | Reagovat

Já bych zase strašně chtěla kamaráda gaye.. :D Učím se hrát na kytaru, protože to bylo taky na pomyslném seznamu vytoužených umů.. Práce v zahraničí musí být taky moc fajn zkušenost.. Spaní pod širákem mám už nějaký za sebou, ale ve skutečnosti to nebylo tolikrát, kolikrát mi to přijde, že to bylo.. :D Ale ten bod naprosto chápu, jeden ze zážitků, kterému (když se povede) se máloco vyrovná.. :)

4 Veki Veki | E-mail | Web | 19. ledna 2015 v 14:40 | Reagovat

Hudební nástroje sem vzdala už dávno. :-D Ráda pozoruji muzikanty, jak na něco hrají a moc je obdivuji.
Tetování mě zatím neláká.
Lesbičku žádnou neznám, jen gaye.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama