Jednorázovky

Prolog

29. dubna 2011 v 22:46 | Faira
Rozhodla jsem se, že tohle si nechám pro sebe a nebudu to tady zveřejňovat, ale prolog bych sem dát mohla. Už jsem to o tom klábosila několikrát - tady a tady. Ale tak proč v tom nepokračovat. Je to opravdu něco, na čem bych si chtěla nechat záležet. Pořádně se do toho položit ale asi někdy v létě, abych na to měla dost času. Plánuji to hodně dlouhý - no román prostě:)
Po vás chci jedno, abyste po přečtení prologu mi upřímně řekli, jaký to je. Někomu to možná přijde moc nespisovný, divný atd. Právě proto to sem dávám, potřebuji pár nezaujatých kritiků, co by mi řekli, jestli by po tomhle úvodu četli dál. Něco málo jsem toho dál už napsala, ale píše se mi to těžko. - Není to fantasy, je to ze života a to mi brání cpát tam všechno možný, co mě napadne.
Část prologu je původně z jedné mé kdysi povídky, v rubrice ji ještě mám. Jen jsem ji trochu poupravila. Tenkrát se mi docela líbila, vlastně ještě pořád, takže se mi tak nějak zachtělo ji použít:)

Jeden svět mi nestačí

12. dubna 2011 v 19:26 | Faira
Zase takové menší "psycho". Nosím to v lhavě už celkem dlouho. Ten název se mi moc líbí, ač není tak úplně můj. Jeden film o Jamesu Bondovi se jmenoval tuším "Jeden svět nestačí". S tímhle článkem to vlastně nemá vůbec nic společného, nejsem ani žádná velká fanynka bondovek, ale ten název se mi prostě hrozně líbí.
Co se inspirace týče: Největší vliv na mě velmi často má Matrix, až se tomu sama směju. Ale ta myšlenka je dokonalá. Jen to pomyšlení, že svět, ve kterým se nacházíme celý život, není skutečný. A všechno se nám navíc jen zdá... Ta myšlenka mě fascinuje.
Znáte Animatrix? Někde v rozepsaných mám recenzi na tohle japonské dítko. Doufám, že si o mě nezačínáte myslet, že jsem fanatik do latexových hrdinu, co střílí po všem, co se hýbe. Jen žeru tu myšlenku. Byl to právě jeden s příběhů Animatrixu, co mě tak nakopl. Začíná totiž na chlup stejně. - Smrtí hlavního hrdiny. Možná je to ulítlý, ale já zbožňuju netradiční začátky. No radši už přestanu žvatlat, abyste se mohli pustit do čtení.

Námět na moje (možná) budoucí dílo

14. prosince 2010 v 20:31 | Faira
Aby to tu tak nezahálelo....
Ještě něco málo, co mi zbylo z literární soutěže. Úkolem bylo napsat námět, anotaci či něco na ten způsob. Tohle mám v počítači už nějakej ten pátek a v hlavě ještě déle, takže některé věci jsem již mírně pozměnila, ale nechce se mi to přepisovat. Až budu mít někdy čas a chuť, dám se do psaní a třeba se mi to i nějakým způsobem podaří vnutit nějakýmu tomu nakladateli. Ehm.... No uvidíme, třeba se někdy poštěstí, ale já se na svoji prvotinu tak nesmyslně těším - jak malá.
K tomuhle příběhu jsem si vypěstovala prostě už takový vztah, mám ho prostě ráda. - Ač se třeba příliš originálně netváří a není mi to moc podobný. - (Žádný fantasy, žádný nadpřirozeno a ke všemu pokus o romantiku? - co to se mnou je xD) Inu posuďte sami =)

Tulák

7. listopadu 2010 v 10:51 | Faira
Nevím, co s tím pořád mám. Moje postavy jsou jak podle jednoho vzorce. - Blázni, žebráci, vyděděnci společnosti. Ještě vás to nezačalo nudit?
Nevím, kde se to ve mě vzalo. To bude tím počasím - dostala jsem po dlouhé době chuť na něco jednoduchého optimističtějšího a mírně zamilovaného. - Se vším přiměřeně jsem to nakonec házela po nocích na papír.
Původně jsem ani nechtěla, ale nakonec jsem ji poslala do soutěže tady. Měla jsem ji už hotovou dávno a nechtělo se mi dělat se s něčím novým. - Už jsem říkala, že lenost je mrtelný hřích?

Nudný život jen dalšího cvoka

26. července 2010 v 21:40 | Faira
Berte to s rezervou, je to dílo pocházející z okraje mé tvůrčí krize, ale mám ráda první osobu, proto to dosud nebylo určeno k recyklaci. Je to sice nudné, ale berte to jako, že to byl účel - což skutečně bylo =) Jsem to už tak trochu já - nejde tolik o příběh jako o pocity a myšlenky.

Touha, nenávist a smetí

30. května 2010 v 19:13 | Faira

Jako naschvál to dávám právě to teto rubriky. - Ha! Teď mi nerozumíte.
Vůbec jsem nečekala, že to napíšu, ale je to tady.
A já se vás ptám: Nepřipomíná vám to něco?
Kdo na můj blog chodí často, bude jistě vědět.

Pan dokonalý

17. května 2010 v 17:30 | Faira
Za to může Illian! =D
Nechci se vymlouvat, ale nikdy jsem si nepřipadala jako romantická duše, ale když si něco takovýho přečtu, jsem jako vyměněná. Mě stačí jen popostrčit a hned začnu mít podivné myšlenky. Takové to chytání inspirace mám moc ráda, i když teď se mi to až moc nepodobá. - Možná kdesi hluboko taková ale jsem.
Tohle je trochu starší, ale nelíbí se mi to. Možná až moc sladký. - Nejspíš, ale určitě pochopíte, co jsem tím chtěla říct, stačí se jen soustředit na poslední slova. (Ale já ho nikdy nepřestanu hledat. Ano - jsem naivní!)
Možná bych si měla konečně najít kluka - tohle vypadá až příliš zoufale.
Zajímavé je, že vím přesně, jak by měl vypadat, jakou by měl mít povahu, prostě všechno. Ale něco mi stále říká, že jsem stvořila neexistující osobu.

Bouřlivá noc

14. dubna 2010 v 19:10 | Faira
Doufám, že uplynula dostatečně dlouhá doba k tomu, abych to sem mohla dát.
V Autoráku byly zase vyhlášený témata do Obšťastníku a já po tom hned skočila, i když jsem vůbec netušila, zda mě napadne něpo pořádnýho.
Téma bylo: Bouřlivá noc - povídka
Ptala jsem se pár lidí, co si pod tím představí. Kamarádka řekla - pořádnej rockovej koncert. Brácha zase - záchytnou stanici =D
Vybrala jsem si to první. Vpodstatě psáno takovým tím divným nepřítomným stylem a to ke všemu z pohledu "normálních" lidí, kteří jsou více méně odpůrci této hudby. Takže se mi to psalo velice těžko. - Pochopte mě. Bylo mi to vskutku proti srsti. Žádné chvály (ale ani kritiky) jsem se nedočkala, takže čekám jen na vás.

Světe nešetři mě!

20. února 2010 v 17:15 | Faira

Zase opět jednorázovka. Je to spíše taková moje potřeba se vypsat.
Je to podobný styl jako předešlá Levná holka. Opět formou deníku(můj oblíbený způsob, který se mi zamlouvá čím dál víc), bez dialogů a plný hloubání a myšlenek(alespoň jsem se o to pokusila). Sice se mi zamlouvá o něco míň než Levná holka, ale snad se to dá.

Levná holka

31. ledna 2010 v 17:01 | Faira
Tak tohle se vymyká všemu co jsem do teď napsala. Chystám se ve svém psaní udělat menší reformy.
1.opustím fantasy a sci-fi (Byly časy, kdy jsem nechtěla psát nic jiného, teď mě mrzí, že nejsem schopna psát nic jiného. Jednoduše mi nejde vymyslet něco realného. To se změní.)
2.Chce to něco veselejšího (Už mě nebaví utýrané postavy a srdceryvné osudy. Chtěla bych napsat něco zábavnýho, veselýho a vtipnýho. - Cha, to si fandím co?)
3.změním svůj styl (Možná se to zdá jenom mě, ale mám tendenci cpát do příběhu něco, co by tam vůbec být nemuselo. Ke každýmu slovu se nutím a přeháním to s líčením. Chce to něco volnýho, ale zase od srdce.)
Tak se mi zdá, že to až moc okecávám. No tak to zkrátím. Tahle povídka se žánrově nepodobá ničemu, co jsem dosud sesmolila. Né každému se to možná bude líbit, ale jsem hrdá na to, že je to dosud moje nejdelší jednorázovka.

Konec

13. srpna 2009 v 18:40 | Faira
No jak bych to jenom popsala.
Těžko říci ce se to vůbec pod tím peretextem nachází. Když už sám autor neví co napsal tak to musí být pěknej guláž. Jen mě štve že je to tak krátký, ale mě už prostě došly slova.
Měl to bejt takovej popis definitivnýho konce. Naprostá zkáza. Apokalypsa. Peklo.
Říkejte si tomu jak chcete, ale za tímhle koncem už novej začátek nečekejte.

Můj stinnej život

21. února 2009 v 20:57 | Faira
No to je zas něco. Jednoho obyčejného dne sem si říkala proč musím některý věci dělat. Nikdo se mě nikdy nezeptal jestli chci každý ráno do školy. Nikdo se mě neptal jestli se chci učit. Já prostě musím. A tak vznikla tahle ehm-povídka s menšímy prvky úvahy.
Soupis toho co nám vyprávěl stín jednoho školáka.
UPOZORNĚNÍ:tahle povídka je ve své podstatě šáhlá, ale zamysleme se není von šáhlej celej život?

Vlkodlak

24. července 2008 v 14:30 | Faira



No tak je tu moje první jednorázovka. Tak nic extra. Nehledě na to že by ty kulky musely být stříbrný. Byla bych ale ráda za vaše názory.


 
 

Reklama