Šeptání do větru

Na chodníku

10. ledna 2012 v 15:54 | F
Vyhrabala jsem to odkudsi. Mělo to být použito v povídce Život s Julií. Je to vlastně básnička, kterou hlavní postava čmárá po chodníkách. Pravdou je, že jsem se ještě nedostala ani přes prolog, protože ho přepisuju(ano, moje puntičkářské já si usmyslelo, že to není dostatečně dokonalé.) Vždycky čekám na prázdniny v naději, že s tím pohnu, nakonec ale dělám něco úplně jiného a ještě méně užitečného. Pravda je, že jsem se ocitla na mrtvém budu...no nic, tak jindy.

Nutné zlo

20. prosince 2011 v 18:19 | F
Tak nějak jsem zjistila, že spoustu básní(snad tomu tak můžu říkat) napůl rozepsaných a napůl dokončený mám postrkaných všude možně. Nejspíš je to neschopnost nebo pouhopouhá lenost něco dopsat. Navíc jsem si teď připomněla, že dlouho jsem nic podobného rázu nenapsala.
Vždycky se mi povede sesmolit těch pár veršů, ale dal už se tak nějak nehnu.
Jelikož tento počin mi tu leží už hodně dlouho, rozhodla jsem se pustit ho dál, ať už nezaclání. Někdy časem mu třeba přiroste druhá strofa, ale moc bych tomu nevěřila.

Tiché ráno

28. srpna 2011 v 10:50 | Faira
Jedno po dlouhé době se velký úklid vyplácí. Já při tom vždycky najdu nějaké poklady, o kterých ani nevím, že je mám. Například tohle haiku, které jsem kdysi napsala na kus papírku.
Už si vůbec nepamatuji v jaké náladě jsem to psala a které myšlenky mě k tomu přivedly, ale můžu to docela přesně odhadnout.
Jakou spojitost má ten název se samotným obsahem... to už nechám na vás.

Prší

5. června 2011 v 17:05 | Faira
Trochu se divím, že jsem to sem ještě nedala. Původně to měla být v článku s haiku, ale tohle se mi jaksi kamsi vytratilo, takže mu věnuji samostatný příspěvek:) Možná, že tohle se mi z těch tří líbí asi nejvíc.
Jinak se mám poslední dobou celkem dobře, kdyby vás to zajímalo. Jen trochu válčím se školou a časem. Ale měla jsem několik opravdu krásných chvil. Takových, kdy člověk opravdu na nic nemyslí a jen se unáší přítomností. Počasí je nádherné, moje nálada skvělá a cítím se tak dokonale duševně vyrovnaná. Teď však pozoruji, že opět plácám krávoviny. Prosím za prominutí.

Na dobrou noc

29. května 2011 v 17:11 | Faira
Jedna básnička mnou věnovaná ke dni matek. Neměla jsem vůbec čas někde něco kupovat, takže jsem celý večer těsně před soudným dnem věnovala skládání. Nemůžu říct, že bych s tím byla tak docela spokojená - je to podle mě docela kostrbatý, rýmy všelijaký a celý takový divný. Ale: Darovanému koni na zuby nehleď.
Než rozhodnu zase pro někoho složit "báseň" dostatečně si to předem rozmyslím. Ale ne, líbila se a to je hlavní - že byla napsaná s upřímností =)

Království nebeské

17. dubna 2011 v 11:25 | Faira
Psáno v naprosté pohodě a bezstarostnosti, v jaké se poslední dobou často nacházím. - Je to fakt nádherný. Už dlouho jsem potřebovala ze sebe všechno setřást.
Nemůžu říct, že tohle patří do věcí, se kterýma bych si dala práci nebo bych na ně byla pyšná. Ale proč to sem nedat?
Potřebuji si archivovat stopy své dobré nálady snad už jenom proto, až na ni zase zapomenu. Chtělo by to zase pěkný počasí, abych mohla zase psát venku.

Haiku

16. dubna 2011 v 19:41 | Faira
Haiku se stává stále více oblíbenou a známou věcí. Pro ty kteří ještě pořád nevědí - wikipedie
Jedná se o krátký tříveršový básnický útvar, jehož původní domovinou je Japonsko. Haiku má pevně stanovený počet slabik: 5-7-5
Jako námět by měla sloužit především příroda.
Někdo by řekl, že něco tak jednoduchého a krátkého nám nemá co říct. Chyba! Opravdu krásný způsob jak si ukrátit dlouho chvíli. Už jsem se tím trochu zabývala. Pod perexem jsem moje prvotní pokusy.

První verše z prologu

4. března 2011 v 11:23 | Faira

První slova, kterými začínám jeden ze svých príběhů do šuplíku - snad tomu bude někdy jinak:)

Prach

17. října 2010 v 16:46 | Faira
Často zabrousím k tetě Wiki a hledám zajímavosti ze světa literatury. Naposledy mě zaujal akrostich a musela jsem si to prostě vyzkoušet =) Přiznávám, trochu mi tam ten konec vrže, ale vzniklo to velmi rychle.

K ránu

3. října 2010 v 20:45 | Faira
Název berte s rezervou, je spíše pracovní.
Dneska mám ještě ten kousíček času, ač by to tak ve skutečnosti nemělo být. Musím se učit matiku a hlavně ájinu. Mám tam něco přes 90 slovíček a umím zatím menší půlku.
Tohle cosi vzniklo v sobotu. Seděla jsem mimo všechno dění se svým notesem, tužkou a snažila se opít avantgardní poezií. Alkoholy a především báseň Pásmo na mě zanechalo trvalé následky a já sepsala toto. A schválně tam nejsou interpunkční znaménka.
Chtěla bych navštívit Francii. Je to jedna z mnoha zemí po které toužím.

Víra

23. září 2010 v 20:49 | Faira
Při hodině angličtiny - měli jsme supl, svítilo mi do očí a já psala.
Je to krátké, ale já to nechci nějak protahovat nebo tomu cokoliv přidávat. Co jsem tím chtěla říct, jsem řekla.

Slizká realita

22. srpna 2010 v 21:25 | Faira
Původně to tak chmurné být ani nemělo, ale no ... znáte mě =D. Mám ještě rozepsané dvě "básně" a jsem plně odhodlaná nakrmit je optimismem.

Poslední noc

23. května 2010 v 9:54 | Faira

Po dlouhé době opět báseň, měla jsem ji strašně dlouho rozepsanou a teprve včera v noci jsem ji dopsala.

Je to přeházený zmatený a no...prostě moje.

Vzkaz z ráje

5. dubna 2010 v 13:57 | Faira
Žeby snad konečně pozitivní báseň? Když se mi konečně povede něco sesmolit, bývá to divný, smutný depresivní? Já nevím, ale měla jsem pocit, že snad ani nic jinýho neumím. Přišla změna jsem jí ráda.
2. dubna měla narozeniny osoba, bez které bych tu nebyla. Akdyž říkám nebyla myslím to naprosto doslova. Moje mamka dostala už spoustu dárků a mě prostě docházely nápady, ale báseň jí ještě nikdo nesložil. Neváhala jsem a využila toho. Podle její reakce usuzuji, že byla víc než ráda =)

Bezcitnost

27. ledna 2010 v 19:29 | Faira

Další z pokusů o poezii. Nechápu proč všechno co napíšu je ponuré, depresivní(he asi si teď fandím), ale já za to nemůžu.
Jsem prostě velký optimista s černými myšlenkami.

Kalich hořkosti

18. ledna 2010 v 20:14 | Faira
Začínám mít pocit, že se do toho pomalu dostávám.
Mám na mysli poezii.
Co se veršů týče tak se mi to pomalu stupňuje vzhůru. Tahle báseň (dáli se tomu tak říkat) vznikala postupně asi tři týdny. - né-li déle.
Je to krásný pocit, když vám slova lezou na mozek sama a vy rychle sháníte tužku.
Možná mě částečně inspirovala knížka Inkarnace nesmrtelnosti: Na bledém oři - od Anthonyho Pierse. Hlavním záporňákem byl sám Satan a mě se tam tak nevědomky vkradl.
Příjde mi to tak trochu jako jeho slova. Trochu tomu hříšníkovi mluví do duše a upřímně se na něj těší. Nevím, ale konečně mám pocit, že to má hlavu i patu.
No původně jsem si to broukala, než jsem to sepsala.
 
 

Reklama